Energetická závislost na Rusku

Po zahájení ruské invaze do Ukrajiny se pozornost rychle obrátila na energetickou bezpečnost evropských zemí. Odborníci i ministři pro energetiku zemí EU začali volat po diverzifikaci zdrojů a radikálním snížení riskantní závislosti na Ruské federaci, kterou u nás dával ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN) – podobně jako ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) – za vinu minulé vládě a zejména svému předchůdci, který podle něj naši závislost na Rusku „maximalizoval.“

Bývalý ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO 2011) ale tuto kritiku odmítl. Nesouhlasil ani s tvrzením současného ministra zahraničí Jana Lipavského (Piráti), podle kterého ruský plyn není nezbytný. Havlíček tvrdí, že v horizontů měsíců nebo několika málo let se bez něj neobejdeme.

Po přijetí sankcí a v kontextu Putinových výhružek o odstřihnutí Evropy od plynu přistoupila většina evropských zemí k opatřením, které mají zvýšit míru zabezpečení dodávek energií do domácností. Ministerstvo průmyslu a obchodu připravilo kroky ve věci dodávek plynu, ropy i jaderné energie. Síkela v rámci českého předsednictví Rady EU s dalšími partnery aktivně vyjednával lepší podmínky pro Českou republiku. Už v dubnu odmítl platit za ruské energie v rublech tak, jak to požadoval Putin.

Opatření v zabezpečení plynu zahrnují princip use it or lose it, který zabrání blokaci rezervovaných, ale nevyužívaných kapacit zásobníků plynu. Bylo rozhodnuto o plnění těchto zásobníků a na začátku července 2022 dosáhlo MPO 70% naplnění kapacit. K 1. listopadu 2022 by se míra měla zvednout na 80 %, jak uvedl poslanec Róbert Teleky (KDU-ČSL).

Stát dále doplnil státní hmotné rezervy o přibližně 240 milionů kubíků plynu a získal podíl na plovoucím importním LNG terminálu v Holandsku, což by mohlo snížit českou závislost na ruském plynu o desítky procent. Ministr Jozef Síkela (STAN) zajistil dodávky plynu z Kataru, když zemi v červnu navštívil s dalšími českými ministry.

Tomu ale předcházela cesta předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamové (TOP09) do Dubaje, kde zaznamenala zásadní pokrok v jednáních se středovýchodními dodavateli plynu. České společnosti dostaly také možnost jednat se zástupci ománských plynárenských podniků a tato jednání se nadále vyvíjí slibně.

Česko se v posledních měsících snažilo zmírnit i systémovou závislost na Rusku. Evropská komise v reakci na českou inciativu zřídila platformu pro společné nákupy plynu a na konci června na podobném principu vznikla i středoevropská platforma.

Dalším velkým faktorem v naší závislosti na Rusku je ropa a její zpracování. Česká republika je závislá přibližně z 50 procent na ruském ropovodu Družba a české rafinerie nejsou přizpůsobeny na ropu z jiných zemí. Během dvou let by měl být realizován projekt, který by jim umožnil zpracovávat dodávky neruské ropy z ropovodů TAL a IKL.

Vláda se rozhodla učinit dva významné kroky i v oblasti jaderné energetiky. Elektrárna Temelín nebude v budoucnu závislá na ruském jaderném palivu, ale bude ho získávat od americké společnosti Westinghouse a francouzské Framatome. Firma ČEZ pak převzala od ruské Gazprombank firmu Škoda JS, kterou ruská společnost držela skrze strojírenskou skupinu OMZ. Škoda JS se může podílet na projektu Dukovany a vlastní také 17 % akcií jaderného ústavu v Řeži, který se podílí na českém jaderném výzkumu.

Dalším krizovým opatřením, které připravuje ministerstvo průmyslu a obchodu a ministerstvo životního prostředí, je novela energetického zákona, díky které by v případě výpadku dodávek plynu bylo možné tyto dodávky nahradit energií z uhelných elektráren. Síkela (STAN) toto opatření nazval „airbagem,“ který doufá, že nebude potřeba použít.

Popsaný plán avizoval v dubnovém rozhovoru pro FORUM 24 i v květnovém videu předseda vlády Petr Fiala, který se už dříve vyjadřoval například k ruskému odstřihnutí Polska od dodávek plynu a nutnosti zajištění energetické bezpečnosti ČR. Ve svém červnovém projevu kritizoval to, jak vláda Andreje Babiše nebojovala s českou závislostí na Rusku a nepřímo upozornil na to, že firmy z holdingu Agrofert jsou na ruském plynu závislé. K tomu se ve Sněmovně vyjadřovala i poslankyně Olga Richterová (Piráti).

V podobném duchu jako premiér komentoval minulou vládu i současný ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS), který také odmítl přistoupit na vydírání Putina ve věci plateb v rublech.

Dalším členem vlády, který za touto snahou jasně stojí, je ministryně obrany Jana Černochová (ODS), která prohlásila, že krev ukrajinských lidí „nemůžeme vykupovat ruským plynem,“ nebo ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek (STAN).

O odstřihnutí energetické závislosti na Rusku se zasazovali poslanec Jan Bartošek (KDU-ČSL) i předseda lidovců Marian Jurečka, současný ministr práce a sociálních věcí. Jurečka se k problematice vyjadřuje často, v únoru apeloval, že musí být jednou z priorit vlády. V červnu pak vystoupil na konferenci k energetické nezávislosti obcí a měst.

Podobně se k problematice staví i někteří další poslanci vládních stran: Marek Ženíšek (TOP09), Michal Kučera (TOP09), Helena Langšádlová (TOP09), Šimon Heller (KDU-ČSL), Michal Kohajda (KDU-ČSL) Ondřej Benešík (KDU-ČSL), Jakub Michálek (Piráti), Milada Voborská (STAN), Martin Exner (STAN), Tomáš Müller (STAN), Petr Gazdík (STAN), Jan Skopeček (ODS), který prohlásil, že za ni mohou „zelení aktivisté“, Vojtěch Munzar (ODS), Karel Krejza (ODS), který chce kvůli závislosti přehodnotit Green Deal, Pavel Žáček (ODS) nebo Ivan Adamec (ODS).

Opatření nebyla zavedena bez odporu – obecně se proti energetické diverzifikaci staví poslanecký klub SPD. Když Ukrajina přerušila tranzit ruského plynu do Evropy přes stanici Sochranovka, nazval to poslanec Radek Koten (SPD) aktem státního terorismu. V souvislosti s opatřeními, které vláda přijala, kromě jiného tvrdil, že zastavení dodávek ruského plynu by pro 40 % firem ve výrobním sektoru znamenalo ohrožení existence.

Podle jeho spolustraníka Jana Hrnčíře nemá snaha zbavit se ruského plynu smysl, předseda SPD Tomio Okamura pak tvrdí, že ukončení odběru plynu od Ruska by ohrozilo české zájmy. Kriticky se ke krokům vlády vyjádřili i Radovan Vích (SPD), Jaroslav Bašta (SPD) nebo Jaroslav Dvořák (SPD).

Názory uvnitř ANO nejsou sjednocené. Zatímco Richard Brabec (ANO 2011) má nesouhlasné stanovisko, podobně jako Margita Balaštíková, která zastává názor, že se bez ruského plynu neobejdeme a kritizuje celkové snahy odstřihnout Rusko od obchodu se Západem, Alena Schillerová uznává, že je jen jedna cesta vpřed.